Je to dáno spoustou faktorů. Všude jinde nemůžete dodržovat své zvyky. Buďto tam chybí to, neb ono. Všude se najde něco, co se vám sice snaží domov přiblížit, ale málokde se to podaří tak sotva z poloviny. I když třeba budete mít v hotelu lednici a postel, nikdy to nebude ta vaše. Do lednice byste si museli nakoupit to, co máte doma. S ložnicí je to horší. Tam se něco jen tak lehce dokoupit nedá. A vozit si svoje peřiny, podhlavníky, nebo dokonce svou matraci?
I když třeba spíme někde u rodiny, leckteré jazyky hovoří o tom, že je to sice lacinější než hotel, ale necítíte se tam volně a dobře. Jistě, na hotelu je pokoj váš a můžete se tam chovat, jak je vám libo. U příbuzných asi ne. Tam jsou stále nějaké ty zábrany a někdo se tam může cítit jako svázaný. A pokud si ještě hostitel potrpí na bonton, tak je to pro některé lidi vyslovené utrpení.
Uniformita hotelů a jiných ubytovacích zařízení je jasná. Nikde nenajdete svůj televizor s přesně naladěnými kanály a nikde asi nebude ani to rádio. Může tam být něco podobného, ale než si to naladíte podle sebe, je konec dovolené. Pokud máte rodinný domek, tak je to ještě horší, protože si nemůžete sednout před něj na lavičku a zdravit se se známými a také se sousedy.
Někteří lidé se cítí doma tam, kde zrovna nocují. Tak trošku jim to asi někdo závidí. Domov je přece něco stálého, nějaká jistota, že se máme kam vracet. A my se o něj staráme, zvelebujeme a pečujeme o něj, seč nám síly stačí. Kupujeme stále další zlepšováky, nebo věci, které nám dělají radost jen tak. Zkrášlujeme stejně byt v paneláku jako domek na vesnici. Udržujeme si pořádek a může se stát, že jsme nervózní z každého smítka na podlaze. Ale pozor, nic se nemá přehánět.
A jak to máte vy? Také je váš domov váš hrad? Také neustále uklízíte a zkrášlujete? To je dobře, pokud to má svou míru.